Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o kalendáři, dnech, měsících a plánování. Dozvíš se také, jak se v Česku píše datum a proč máme svátky podle jmen.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o kalendáři a datu.

Jak často používáš kalendář?
Já ho používám každý den, i když mám volno.
Dívám se do něj, když plánuju práci, návštěvy, dovolenou nebo třeba oslavy narozenin.

Já používám kalendář hlavně v telefonu a v počítači.
Dřív jsem měl rád papírové kalendáře, ale dnes je pro mě jednodušší mít všechno na jednom místě.

V českém kalendáři týden začíná pondělím a končí nedělí.
To zní jako samozřejmost, ale na mnoha amerických kalendářích týden začíná nedělí.

Pro většinu lidí jsou pracovní dny od pondělí do pátku.
Pondělí nemá nejlepší pověst.
Po víkendu se lidé vracejí do práce nebo do školy a často se jim nechce vstávat.
Pátek má naopak hodně lidí rádo, protože začíná víkend.

Znám lidi, kteří říkají, že čtvrtek je malý pátek.
Asi proto, že v pátek už nemají tolik práce a myšlenkami jsou někde jinde.

Datum v češtině říkáme a píšeme trochu jinak než například v USA.
Nejdřív je den, potom měsíc a nakonec rok.
To je důležité hlavně pro lidi ze zemí, kde se píše nejdřív měsíc.

Rok má dvanáct měsíců.
V Česku máme leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad a prosinec.

Některé české názvy měsíců můžou být pro studenty trochu těžké, protože se nepodobají jiným jazykům.
Například červen a červenec jsou si velmi podobné, takže si je lidé někdy pletou.

Já jsem měl jako dítě nejraději červenec a srpen.
To byly letní prázdniny, takže jsem nemusel chodit do školy.
Prosinec jsem měl taky rád.
Na konci prosince jsme slavili Vánoce a taky jsme jezdili na hory.

V kalendáři jsou také státní svátky.
V těchto dnech bývají školy, úřady a některé firmy zavřené.
Lidé mají volno a často tráví čas s rodinou nebo jedou na výlet.

Na začátku roku se vždy podívám, na jaké dny vycházejí svátky.
Když je svátek v pondělí nebo v pátek, vznikne dlouhý víkend.
To je příjemné, protože máme tři dny volna za sebou.

Když je svátek v úterý nebo ve čtvrtek, přemýšlím, jestli si nevzít v pondělí nebo v pátek volno a udělat si tak ještě delší víkend.

Český kalendář má ještě jednu zajímavou věc: svátky podle jmen.
O tom jsme už mluvili v epizodě číslo 23.
Každý den má v kalendáři jedno nebo více jmen a lidé si k svátku často přejí.

A co ty?
Používáš papírový kalendář, nebo kalendář v telefonu?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o čase, hodinách a každodenním rytmu dne. Dozvíš se také, jak Češi mluví o čase.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o hodinách.

Náš den se většinou řídí časem.
Ráno vstáváme,
dopoledne pracujeme nebo studujeme,
odpoledne máme další povinnosti a večer většinou odpočíváme.

Každý člověk má trochu jiný režim.
Já mám rád pomalejší ráno.
Rád si udělám čaj nebo kávu a nechci hned spěchat.
Ale ne vždycky to jde.
Když musím někam jet, najednou sleduju hodiny mnohem víc.

V češtině je užitečné rozumět tomu, jak lidé mluví o čase.
Jednoduché je říct například sedm třicet nebo osm hodin.
Tomu rozumí každý.

V běžné konverzaci ale Češi často říkají půl osmé.
To znamená 7:30.
Pro mnoho studentů je to na začátku matoucí, protože půl osmé není 8:30, ale 7:30.

Podobně lidé říkají čtvrt na osm.
To je 7:15.
A tři čtvrtě na osm je 7:45.
Tyto výrazy nejsou ze začátku jednoduché, ale jsou velmi běžné.

V Česku se také často používá čas od nuly do dvaceti čtyř hodin.
Hlavně v jízdních řádech, na lístcích, v e-mailech nebo na internetu.
Například, když je napsáno 21:30, znamená to půl desáté večer.

Čas hodně řešíme, když se s někým domlouváme.
Když se chci s někým sejít, musím vědět, v kolik hodin a kde.

V Česku je docela důležité chodit včas.
Když mám schůzku v deset hodin, je dobré přijít pár minut předem.
Když vím, že přijdu pozdě, je slušné alespoň napsat zprávu.

Samozřejmě ne každý člověk je dochvilný.
Někteří lidé chodí často pozdě.
Jiní jsou nervózní, když nepřijdou o deset minut dřív.
Já se snažím chodit včas, ale nestresuji se.

V práci hraje čas velkou roli.
Pracovní den má začátek a konec, schůzky mají přesný čas a úkoly mají termíny.
Když mám moc termínů najednou, je to stresující.

V běžném životě kontrolujeme hodiny pořád.
Díváme se, kdy jede autobus, kdy začíná film, kdy zavírá obchod nebo kdy máme jít k doktorovi.

Já mám někdy pocit, že den uteče moc rychle.
Ráno mám plán, ale během dne se objeví nové věci.
E-mail, telefon, nákup, vaření, úklid nebo nějaký malý problém.
Najednou je večer a já nevím, kam celý den zmizel.
Proto se snažím plánovat jen několik důležitých věcí.

Ale den nemá být jen práce a povinnosti.
Je dobré mít čas i na odpočinek.

Každý člověk má k času jiný vztah.
Někdo plánuje všechno dopředu, jiný žije víc spontánně.
Někdo chodí všude brzy, jiný přichází na poslední chvíli.

Já se snažím plánovat, ale nechci to přehánět.

A co ty?
Vstáváš raději brzy, nebo pozdě?
Chodíš na schůzky včas?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show

Pomalá a srozumitelná čeština pro začátečníky.
Krátká epizoda zaměřená na poslech a porozumění bez vysvětlování gramatiky.

V této epizodě mluvím o škole a studiu v Česku. Dozvíš se, jak funguje základní škola, známky, vysvědčení, školní jídelna, a tak dále.

Text epizody:
Ahoj.
Vítej u podcastu Čeština s Michalem pro začátečníky.

Dnes budu mluvit o škole a studiu.

Škola je velká část života.

V Česku chodí děti nejdřív na základní školu.
Základní škola má devět tříd.
To znamená, že děti chodí do školy devět let.
Děti začínají většinou v šesti letech a chodí do školy od pondělí do pátku.

První třída je pro děti velká změna.
Najednou mají aktovku, penál, sešity, učebnice a hlavně domácí úkoly.
Musí sedět v lavici, poslouchat paní učitelku a zvykat si na nový denní režim.

Na základní škole se děti učí číst, psát a počítat.
Později mají více předmětů, například češtinu, matematiku, dějepis, zeměpis, přírodopis, angličtinu nebo tělocvik.

Já si pamatuju, že některé předměty mě bavily víc a některé míň.
Když byla hodina nudná, bylo těžké dávat pozor.

V české škole jsou známky od jedné do pěti.
Jednička je nejlepší známka.
Pětka je nejhorší známka.
Když dítě dostane jedničku, je to úspěch.
Když dostane pětku, většinou to musí opravit.

Na konci pololetí a na konci školního roku dostávají děti vysvědčení.
Vysvědčení je důležitý papír se známkami.
Když má dítě dobré známky, rodiče mají radost.
Když známky nejsou dobré, doma může být dusno.

Ve škole jsou také přestávky.
Přestávka je čas mezi hodinami.
Děti můžou jíst svačinu, mluvit se spolužáky nebo chodit po chodbě.
Pro mě byla přestávka nejlepší část dne.

V českých školách bývá také školní jídelna.
Tam děti chodí na oběd.
Jídlo ve školní jídelně je pro mnoho Čechů silná vzpomínka.
Školní obědy nebyly moc dobré, ale dalo se to jíst.
Já si pamatuju polévky, omáčky, knedlíky, těstoviny i sladká jídla.

Po základní škole jde mnoho studentů na střední školu.
Existují různé typy středních škol.
Gymnázium je více obecné a často připravuje studenty na univerzitu.
Jiné školy jsou praktičtější a připravují studenty na konkrétní práci.

Důležitá zkouška na konci některých středních škol se jmenuje maturita.
V Česku se o maturitě hodně mluví, protože je to velký moment ve studentském životě.
Na maturitu se studenti musí dlouho připravovat.
Všichni jsou nervózní, protože že jde o hodně.

Po střední škole může člověk jít na vysokou školu.
Vysoká škola už je jiná.
Student má víc svobody, ale také víc zodpovědnosti.

Škola ale není jen o známkách a o testech.
Je také o kamarádech, učitelích, výletech, školních akcích a vzpomínkách.

Škola nás ovlivní na dlouhou dobu.
Ale pro hodně lidí studium nekončí, když skončí škola.
I dospělý člověk se pořád něco učí.
Učí se v práci, doma, z knih, z internetu nebo z vlastních chyb.

Studium češtiny je podobné.
Není to jen gramatika a slovíčka.
Je to také kultura, humor, zvyky a způsob, jak lidé mluví.

Když se učíš česky, učíš se postupně rozumět jinému světu.
A to je podle mě zajímavé.
Někdy je to těžké, ale každý malý pokrok se počítá.

A co ty?
Jaká byla tvoje škola?
Měl jsi rád školní obědy?
A co se učíš teď?

To je pro dnešek všechno.
Přepis epizody najdeš dole.

Pokud se ti epizoda líbila, můžeš podcast ohodnotit.
Pokud se díváš na video, můžeš dát like.
Také mi můžeš napsat zprávu nebo e-mail.
Detaily najdeš v popisu epizody.

Děkuju za poslech.
Uvidíme se příště.
Ahoj.

Je to pro tebe příliš snadné? Vyzkoušej podcast Čeština s Michalem určený pro pokročilejší studenty.

—
Podpora mé tvorby: https://ko-fi.com/cestinasmichalem
Online lekce: https://italki.com/teacher/6989034
Web: https://czechstart.buzzsprout.com
e-mail: cestinasmichalem@gmail.com

Support the show