Nový díl podcastu MOSHPIT o nasranosti a nasrání s Emmou Novotnou, studentkou antropologie a ukrajinistiky a klimatickou aktivistkou, která píše pro Revue prostor o ukrajinských tématech, a Tomášem Stráníkem, mluvčím iniciativy Média nedáme a studentem politologie a historie.

Hosté v podcastu mluvili o svých vlastních zkušenostech s nasráním - od banalit jako je zavřená linku metra C přes nechtěné interakce se svými ex po politiky, kteří negativně ovlivňují život běžných lidí, jimž by měli naopak pomáhat. „Jsem nasraná na Babišovu vládu za spoustu věcí, třeba za superdávku. Ale jsem nasraná na všechny vlády, že byly a jsou asociální,“ říká Ema Novotná. Je ale nasrání produktivní v politickém boji? Podle Tomáše Stráníka je potřeba spíš prosazovat pozitivní linky. „Když se bavím s lidmi o Českém rozhlase a televizi, vyzdvihuju hlavně, v čem mohou lidem do života něco přidávat,” říká. Zároveň hosté polemizují, zda je fér od všech požadovat, aby je politika nasrávala. „Chápu lidi, kteří nesledují zprávy a už nejsou naštvaní ze světového dění. Když Turek srazí sanitku a já se naseru, tak k čemu to je? Co s tím já mám dělat?” ptá se Ema Novotná. „Já mám svoje téma a to řeším,“ dodává.

Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není moshpit pod stagí, ale na stagi - za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak, jako na koncertech, do sebe naráží a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.

V novém díle podcastu MOSHPIT, natočeném v areálu univerzity v Cambridge, Klára s Johy probírají rozdíly mezi západní a středo-východní Evropou, právo mít i nemít názor nebo Evropskou unii.

V podcastu jsme se bavily také o tom, jakým způsobem může být požadavek mít na věci silný názor politický. Zatímco například v patriarchálním systému mají často silné a zároveň nepodložené názory muži, feminismus totéž často vyžaduje po ženách, aby přijaly podobně silné názory a přiblížily se tak mužům. „Woke“ má tak podle Kláry podobný efekt – požaduje od nás mít názor na všechno, i na věci, kterým nerozumíme.

Podpořte vznik dalších dílů:
https://komunita.denikalarm.cz/

Jaké je to být aktivním středoškolákem? Co to je za pozici a jaká se s ní pojí privilegia? Jsou simulované summity a konference politikou? Co je to demokracie, proč neděláme levicový populismus a jak vypadá současné prodemokratické hnutí mladých v ČR? A máme strach z toho, že bychom mohli být privilegovaní?

Nový díl podcastu MOSHPIT hovoří o žité zkušenosti dvou mladých aktivních lidí. S Annou Wittmannovou z Olomouce, držitelkou Ceny Jana Opletala, která se angažuje například v projektech jako Samet na školách nebo Jeden svět a je také součástí studentské rady, se kterou pořádá charitativní výzvy. A také s Tadeášem Pospíšilem, bývalým mluvčím studentského hnutí Fridays for Future a zakládajícím členem nového sociálního projektu Platforma.

Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není moshpit pod stagí, ale na stagi – za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak, jako na koncertech, do sebe naráží a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.

Podpořte vznik dalších dílů:
https://komunita.denikalarm.cz/